Tato stránka není zaměřená na nabídku pomoci formou osobních konzultací. Na této stránce se pokusím předat vám některé informace, které by se vám mohly třeba hodit. Tyto texty jsem nechtěla míchat s nabídkou pomoci, proto jsem je umístila na tuto stránku.
Osobní konzultace naleznete pod odkazy: Psychologická poradna a Astrologická
poradna
Mnozí lidé hledají ve vztazích dokonalé naplnění, a mnozí s tímto přístupem zažívají bohužel opakovaná zklamání, protože dokonalé naplnění a dokonalý vztah zde na zemi neexistuje. Nejen, že sami nejsme dokonalí, ale dokonalý není ani náš partner, takže nemůžeme žádnou dokonalost vytvořit. Navíc vysněnou dokonalost vztahu narušují kromě našich iluzí také každodenní problémy a starosti s nimiž se musíme naučit žít. Přicházejí starosti s dětmi a jejich výchovou, musíme chodit do zaměstnání a vydělávat peníze, musíme se starat o domácnost a záležitosti okolo domu, přicházejí nemoci, každý chce mít také kousek soukromí pro sebe…
Navíc absolutní dokonalost a absolutní splynutí nenalezneme nikdy v druhém člověku, ale pouze v bohu. Nevěříte-li, pak budete zažívat ve vztazích neustálá zklamání, a možná, že právě všechna ta zklamání v osobních vztazích vás jednou k bohu obrátí, a teprve tam naleznete, co jste vždy hledali.
Bohužel velké množství vztahů funguje tak, že lidé vidí chyby pouze u partnera na němž požadují, aby své slabiny ze svého jednání odstranil, své vlastní nedostatky ale nevidí nebo nechtějí vidět, a tím pádem je ani nemění. A tak většina vztahů funguje tak, že každý chce měnit toho druhého, sám sebe ale mění málokdo. Proto také hlubší vztahy mezi lidmi nefungují a fungovat nebudou, dokud lidé tento přístup nezmění a nezačnou ve vztahu pracovat především každý sám na sobě. Je to totiž jediná cesta, jak se mohou začít vztahy mezi lidmi zlepšovat.
Ve vztazích musíme počítat také s tím, že i když navážeme sebelepší vztah, začne procházet dříve nebo později zkouškou pevnosti, a teprve v problémových situacích se ukáže, jak dalece jsme vyzrálí, dospělí, zodpovědní a mnoho jiných věcí. A právě tyto zkoušky mnohé páry neustojí, protože lidé nejsou schopni (nebo ochotni) problémové situace ve vztazích skutečně řešit, a když nastanou ve vztahu problémy, řeší je nevyzrálými postoji nebo rovnou rozchody. Proto je dnes tolik rozpadlých manželství a tolik povrchních vztahů kdy si každý drží od hlubšího vztahu raději odstup.
Proto se snažte včas pochopit, jaké postoje jsou účinné a začněte podle nich jednat, protože jedině takové postoje vám zaručí změnu vaší situace lepším směrem. Počítejte také s tím, že v každé situaci a v každém vztahu je příčina problémů jiná. Proto bude třeba zvolit na každou situaci a na každý vztah jiné rady a jiné postupy, jak situaci řešit.
Trápí-li vás cokoli co souvisí s druhými, neduste napětí nikdy v sobě, ale snažte se o situaci s osobou jíž se problém též týká včas mluvit, protože potlačené negativní energie (ať mají jakoukoli podobu) se stoprocentně dříve nebo později někde negativně projeví, takže tím nic pozitivního nezískáte. Potlačené emoce se dříve nebo později projeví v podobě nekontrolovaných výbuchů nebo jiných nepřiměřených reakcí, v podobě stupňující se nespokojenosti která může vést až k depresím nebo v podobě zdravotních potíží fyzického rázu.
Chcete-li s druhou osobou něco zásadního řešit, měli byste se vždy domluvit na čase kdy si spolu sednete, protože na řešení vážnějších problémů potřebujete nejen dostatek času, ale také klid, kdy vás nesmí ve vašem rozhovoru nic rušit (telefony, televize, děti, rodiče, přátelé, pracovní záležitosti atd.). Pokud tuto zásadu oba nedodržíte, tak se do rozhovoru vůbec nepouštějte. Stejně tak byste neměli jakoukoli vážnější diskusi nikdy vést pod vlivem alkoholu a už vůbec ne před dětmi nebo před veřejností (před rodiči, sourozenci, přáteli…).
Při komunikaci je důležité, abyste oba komunikovali vždy v klidu, abyste mluvili k věci (k danému problému), abyste jeden druhého nikdy neuráželi ani nenapadali ani jste nevytahovali minulost, ale hledali jste řešení dané situace, a z obou by měla vyzařovat snaha a ochota se v klidu domluvit.
Snaha domluvit se ale neznamená přizpůsobovat se představám druhého jen aby byl klid, když věci cítíte jinak. To je obrovská chyba kterou můžete udělat. Domluva znamená, že si oba sdělíte v klidu své představy a hledáte takové řešení dané situace, které bude v konečné fázi oběma vyhovovat. Nedospějete-li v diskusi k tomuto stavu, pak jste nevyřešili vůbec nic a problém bude dál trvat a bude vyvolávat další napětí.
Ale ani v případě kdy se na něčem domluvíte a budete s tím oba vnitřně i navenek souhlasit nemáte vyhráno. Nebudete-li oba důsledně jednat podle toho na čem jste se domluvili, budete na tom stejně, jako byste se nedomluvili na ničem, protože problém může zmizet trvale jedině tehdy, když oba dodržují dohodnuté zásady.
Nedělejte také tu chybu, že budete chtít na druhém změnu hned a okamžitě, protože nikdo se nedokáže měnit hned a okamžitě a to ani vy ne. Za to vám ručím. Důležité je, aby byla vidět na vás obou skutečná snaha, a abyste oba neustále směřovali k tomu na čem jste se domluvili. Zdali se oba skutečně poctivě snažíte je vždy jasně vidět, a každý zkušený člověk znalý života, psychiky i lidského chování to okamžitě odhalí.
Když s druhým člověkem o něčem diskutujete, měli byste mít na situaci vytvořené nějaké vlastní názory. Nemáte-li vytvořené vlastní jasné názory, pak budete snadno manipulovatelní, ovlivnitelní i zranitelní. Ale ani vlastní jasné názory vám nezaručí, že situaci zdárně vyřešíte. Nebudou-li vaše názory správné (moudré, rozumné, vyzrálé…), možná je prosadíte, budete-li průbojnější než druhá strana, v žádném případě s nimi ale v životě dlouhodobě neobstojíte.
Nikdy také nezlehčujte to, co druhého trápí, protože takové jednání druhého hluboce zraňuje. Uvědomte si, že každý jsme jinak založený i jinak vnímavý, každý máme jiné životní zážitky i zkušenosti, ale i jiné postoje, někdo byl celý život podporován svými blízkými a někdo byl celý život na vše sám… Proto nikdy za nikoho nehodnoťte, je-li něco malicherné nebo ne.
Všichni jsme vyrůstali v nějakém prostředí (ať již to bylo prostředí naší pravé rodiny nebo rodiny náhradní), a toto prostředí mělo na náš život nesmírný vliv (pozitivní nebo negativní). Stejně tak nás silně ovlivnily různé situace jimiž jsme během života prošli. Vlivy které byly pozitivní a prospěšné náš život nijak nepoznamenaly. Některé vlivy byly ale nezdravé a mohly nás pro život silně negativně ovlivnit. Uvedu několik příkladů tohoto nezdravého působení:
Mohli jste vyrůstat v rodině kde se rodiče neustále hádali nebo napadali, a protože jiný model chování neznáte, můžete mít v dospělosti stejné sklony. Nebo naopak neřešíte nic, protože vám hádky rodičů v době dětství natolik vadily, že se podobným reakcím v dospělosti za každou cenu vyhýbáte. Oba přístupy jsou ale nesprávné a nikdy vám nepřinesou klid po kterém toužíte, dokud nepochopíte, jaké postoje je třeba při řešení konfliktů volit a jimi se pak musíte v praxi řídit.
Mohli jste vyrůstat v rodině kde se rodiče sami nikdy do ničeho nepustili, a vás také neustále od všeho odrazovali. Budete-li rodinou ovlivněni, pak se v dospělosti také nikdy do ničeho nepustíte a k ničemu neodhodláte. Nebo budete chtít svým rodičům neustále něco dokazovat a budete se neustále za něčím honit jen abyste dosáhli ze strany rodičů uznání. Když ale toto uznání nepřijde, budete zažívat obrovské zklamání a budete pociťovat marnost veškerého svého snažení. Chybu v tomto případě jste udělali v tom, že pro vás byla na prvním místě snaha získat uznání rodičů, místo abyste si šli za tím, co vás samotné skutečně hluboce naplňuje bez ohledu na to, co vašim snahám nebo cílům říkají druzí včetně rodičů.
Mohli jste vyrůstat v rodině kde rodiče řešili problémy alkoholem, a protože jiný model řešení problémů neznáte, můžete v dospělosti řešit problémy podobným způsobem. Nebo můžete mít takový odpor k pití, že můžete reagovat nepřiměřeně na každého, kdo si dá třeba jen jednu jedinou skleničku.
Mohli jste vyrůstat v rodině kde rodiče uznávali jen práci a žádnou zábavu, a protože jiný model neznáte, můžete mít v dospělosti stejné sklony. Vlivem toho pak můžete odsuzovat každého kdo nepodává jen samé výkony. Sami tím můžete být také poznamenaní, protože vlivem tohoto modelu můžete stále jen pracovat a nikdy neodpočívat. Navíc si můžete myslet, že jedině když pracujete, máte pro druhé nějakou cenu.
Podobných příkladů bych mohla uvést velké množství i z oblasti peněz, sexuality, myšlení, komunikace, výchovy dětí…
Chcete-li žít kvalitní život, měli byste tyto negativní vlivy včas odhalit a ze svého života je jednou provždy odstranit, protože když to neuděláte, budete tyto nesprávné vzorce myšlení i jednání přenášet do všech vztahů i do výchovy dětí, a tím budou i tyto vztahy negativně poznamenané.
Bloky existují v oblasti myšlení, v oblasti komunikace, v oblasti psychiky, v oblasti sexu i v oblasti jednání, a to vše má následně vliv i na oblast zdraví. Nyní se zmíním o blocích v oblasti myšlení, protože většina našich životních postojů z myšlení vychází.
Blokem je vždy nějaký nesprávný názor na cokoli (na sebe, na druhé lidi, na život, na sex, na peníze...), ke kterému jsme někde přišli (výchovou, životními zkušenostmi na základě nichž jsme si vytvořili na určité situace, lidi nebo věci nesprávné názory, možná jsme převzali nesprávné názory od přátel nebo společnosti…), a protože těmto nesprávným názorům dodnes věříme a podle nich i jednáme, tak máme stále problémy, a ty budeme mít tak dlouho, dokud v daných směrech nezačneme myslet, a následně jednat, správným způsobem.
Nyní uvedu příklady bloků v oblasti myšlení na nichž vysvětlím, jak dál ovlivňují veškeré naše jednání. Při čtení jednotlivých příkladů si všímejte níže uvedeného vzorce, který je velmi důležitý. Tento vzorec vysvětluji podrobně v knize „O svém životě si rozhodujeme sami.“ Onen vzorec zní: MYŠLENKY SLOVA EMOCE ČINY
Příklady bloků:
Říkáte-li o svém vztahu (v duchu nebo nahlas): „Stejně se rozejdeme, nebude to fungovat, nemá to cenu…,“ pak vám ručím za to, že se ve vztahu nebudete jakkoli angažovat (citově, činy ani jinak), protože jste již dopředu přesvědčeni, že vztah nemá cenu a že stejně špatně dopadne.
Říkáte-li stále: „Co si o mě (nás) budou myslet druzí lidé (sousedé, kamarádi, nadřízení, rodina…)“, pak budete jednat tak dlouho podle představ druhých lidí, dokud nepřijdete na to, kde jste k těmto názorům přišli a dokud pro vás nezačnou být přednější názory vlastní.
Říkáte-li stále: „Toto a tamto nemohu dělat, protože to už dnes dělá každý, toto mě neuživí…“, pak se nikdy do ničeho nepustíte, protože si u všeho najdete důvod, proč to dělat nemůžete.
Říkáte-li o čemkoli: „Nemohu s tím nic dělat, nejde to změnit, musí to tak zůstat atd.“, pak vám ručím za to, že s tím nic dělat nebudete, protože jste již dopředu přesvědčeni, že situaci nemůžete změnit, a podle toho také dopadnete. Navíc žijete v obrovském klamu který vám bude ničit život tak dlouho, dokud tyto názory nezměníte, protože téměř každá situace jde řešit. Musíte jen vědět jak ji máte řešit, musíte si naplánovat kdy ji začnete řešit, musíte najít odvahu konat a ve svých postojích musíte být důslední.
Říkáte-li stále: „Život nestojí za nic, nejraději bych ode všeho utekl, nejraději bych zemřel…“, pak nikdy nic řešit nebudete a budete tak dlouho stagnovat, dokud nepřijdete na to, kde jste k těmto přesvědčením přišli a nezačnete s nimi včas něco dělat.
Bloků v oblasti myšlení existuje obrovské množství a všechny do jednoho ničí náš život a brzdí nás v našem vývoji. Proto bychom se měli snažit u sebe tyto bloky odhalit, zjistit kde jsme k nim přišli (je třeba nalézt příčiny), a následně bychom měli vědomě pracovat na tom, abychom se těchto názorů jednou provždy zbavili, protože když to neuděláme, nehneme se v životě z místa v těch oblastech, v nichž neuvažujeme správně.
Psychoanalýza pomáhá člověku vyznat se dobře v sobě, ve svém životě nebo ve svých problémech, (ale také v druhých lidech). Na základě zjištěných informací se pak stanovují nejvhodnější kroky (opatření), která bude muset člověk učinit, aby se ze svých potíží skutečně dostal a správně se nasměroval.
Psychoanalýza je postavená na správně položených otázkách, jichž musí být položeno mnoho!!!, a na pravdivých odpovědích, které člověka dovedou k uvědomění, na němž pak může dál stavět. Dokud člověk nemá ve věcech jasno, stojí na místě a nikam se nehne, protože se bojí jakkoli rozhodovat i jednat, nebo dělá unáhlená a nedomyšlená rozhodnutí jimiž si způsobuje další problémy, takže vlastně vůbec nic nevyřešil, a další problémy si způsobil. Bohužel, mnozí lidé mají s analyzováním problém. Proto se také ve svém životě, sami v sobě ani v životních situacích, které je potkávají, neorientují, a tím pádem ani nevědí, jak mají různé situace nejlépe řešit.
Jedním z důvodů, proč neumíme správně analyzovat je zapomnětlivost, vlivem níž ztrácíme rychle přehled o tom, co jsme chtěli řešit, co jsme se chtěli dozvědět nebo k čemu jsme se chtěli dopracovat. Proto je dobré si pořadí otázek i odpovědí někam zapisovat.
Další chybou při analýze je, že si občas neradi přiznáváme, jak se věci doopravdy mají, a vlivem toho si buď vědomě nebo nevědomě nesprávně odpovídáme. Jenže na lžích se nedá nikdy stavět, protože dovedou člověka vždy jen k dalšímu rozčarování a zklamání, ke spokojenému životu však nikoli.
Často také nevíme, jak a v jakém pořadí si máme otázky pokládat, a které otázky jsou účinné a které naprosto zbytečné. Položíte-li si na začátku analýzy otázku: „Jak mám situaci řešit“? nebo „Jak se mám rozhodnout“?, již zde děláte chybu, protože tyto otázky si můžete položit až na konci analýzy, když máte situaci, kterou analyzujete, důkladně zhodnocenou.
Mnozí lidé nejsou u analýzy trpěliví a často si myslí, že stačí položit si tři nebo čtyři otázky z nichž dělají důležité závěry. Tento postup je úplně špatný, protože správná analýza vyžaduje doslova „pitvání“ se v problému, které musí mít navíc určitý systém (řád), až se vám nakonec ukáže jasné řešení samo. Je to jako byste rozebírali vadný motor na jednotlivé součásti a pak ho zase skládali pomalu dohromady.
Chyb v analýze děláme mnoho, nemohu je zde ale všechny vypisovat. Správné analýze vás ale mohu naučit.
Regrese slouží k tomu, aby nám pomohly zbavit se bloků (v oblasti myšlení nebo psychiky), které jsme získali někde v průběhu svého vývoje. Tyto bloky nás brzdí v našem vývoji a ubírají nám i velké množství životní energie.
Regrese se provádějí ve změněném stavu vědomí, v němž si ale stále uvědomujeme (na rozdíl od hypnózy) co se v sezení děje. U regresí ale nestačí pouze odhalit příčiny potíží. Cílem regresí je bloky odhalit a jednou provždy je odstranit. Terapeut navíc nesmí klientovi nikdy!!! podsouvat vlastní domněnky nebo závěry, ale musí ho správně mířenými dotazy dovést k tomu, že sám uvidí, co se mu kdysi stalo a co přesně ho poznamenalo, a musí jej dovést až do stavu, kdy situaci psychicky zpracuje a vytvoří si na ni vlastní nové závěry. Není-li regrese takto vedena a ukončena, pak je chyba v terapeutovi. Navíc prioritním cílem regresí by neměly být návraty do minulých životů, nýbrž zpracování bolestných událostí, které máme někde hluboko v sobě uložené, a jsou stále nedořešené, i když si občas namlouváme, že jsme se s nimi již dávno vyrovnali. Jde o různé úrazy, které jsme zažili, stavy bezvědomí, těžké ztráty nebo rozchody, smrt někoho blízkého, s níž jsme se stále nevyrovnali, ztráty bydlení, nezpracované pocity viny atd.
Na stejném principu jako regrese fungují i další metody: auditing (je to jen jiný název pro regrese), hlubinná abreaktivní psychoterapie (je to jen jiný název pro regrese), kognitivní behaviorální terapie (funguje na stejných principech jako regrese, jen se zde nepracuje ve změněném stavu vědomí, ale při plném vědomí).
Problémem dnešní doby bohužel je, že se známým technikám dávají stále nové názvy, přitom o žádné nové metody nejde. Jsou to jen původní techniky jinak pojmenované a občas mírně poupravené, což laik nepozná. Bohužel tato přehršel nových metod lidi akorát tak mate, místo aby jim pomáhala.
Filosofie je nauka zabývající se životními zákonitostmi, hledáním pravdy, tím, proč tu jsme a jaký je smysl našeho života..., ale také se zabývá etikou a mravními postoji člověka. Chceme-li v životě dobře fungovat, nestačí, budeme-li se zabývat pouze povrchními informacemi každodenního života, protože tím si život do pořádku příliš nedáme. O životě a jeho smyslu je třeba hluboce přemýšlet, a dělat bychom měli něco také sami se sebou, protože dokud budeme žít v rozporu s vyššími zákony a dokud se nenaučíme správně rozhodovat a správně jednat, život nás bude tak dlouho brzdit, dokud nezačneme konat tak, jak konat máme.
V dnešní době se o duchovnu hodně píše i mluví, mnozí lidé se duchovně vzdělávají, málokdo ale chápe, co duchovní život doopravdy obnáší, a málokdo duchovně skutečně žije. Někteří lidé si pod pojmem duchovní život představují modlení, chození do kostela, slepou víru nebo něco podobného.
Duchovní život je normální život který žijeme, pouze žitý odpovědnějším způsobem. Je to život zbavený vychytralosti, lží, intrik, podvodů, hamižnosti, pomluv, nevěr, závisti, pomstychtivosti, nepoctivosti, nezodpovědnosti, sebeponižování, stresu, extrémů, honby za zbytečnostmi a povrchnostmi, ovládání druhých, život zbavený všech výstřelků a mnoha dalších negativních sklonů.
Duchovně probuzený člověk jedná klidně, moudře, rozvážně a pokorně a chová se ve všech životních situacích poctivě. Než něco vykoná, vždy dopředu zvažuje důsledky svých rozhodnutí a činů, a podle toho se rozhoduje. Neustále se vzdělává a zdokonaluje a má hlubokou úctu k Bohu, k životu i k lidem. K životu potřebuje málo lidí, věcí, požitků, peněz i prostoru, protože si uvědomuje, co má jakou cenu.
Duchovní život není, propadá-li někdo duchovním sektám nebo duchovnímu fanatismu, falešným prorokům či šarlatánům, praktikuje-li různé duchovní rituály, protože si myslí, že tím bude více duchovní, žije-li ve snech a iluzích a realitě nebo povinnostem se vyhýbá, poučuje-li druhé a káže morálku, přitom sám se morálně chovat neumí. K duchovnu nepatří ani povrchní život plný výstřelků, stále větší zadlužování, jen abychom měli po čem toužíme, a nedokážeme si nic odříci, stále větší honba za penězi a následkem toho stresy nebo rozpadlá manželství. Projevy popsané v tomto odstavci mají ke skutečnému duchovnu hodně daleko.
Život ve vesmíru i zde na Zemi je řízen vyššími duchovními zákony, jimž bychom měli dobře rozumět, chceme-li kvalitně žít. Tyto zákony se liší od zákonů lidí tím, že jsou neměnné, všichni jsme jim podřízeni a především jsou naprosto spravedlivé, což se o zákonech lidí tvrdit nedá.
Jedním z vyšších duchovních zákonů je zákon vývoje.
Tento zákon říká, že vše se neustále mění (v přírodě i ve vesmíru), proto se musíme měnit i my lidé. Nebudeme-li schopni nebo ochotni se měnit, nemůžeme se nikam posouvat. Vývoj
od nás žádá práci, činnost, aktivitu, pohyb, rozhodnost a schopnost dělat změny. Tato slova si pořádně zapamatujte, protože právě činy nám často chybí, máme-li dělat nějaká závažná
životní rozhodnutí. Většinou končíme jen u svých představ, přání nebo slov, a na činy zapomínáme. Přitom právě činy jsou nezbytné, chceme-li něco dokázat, chceme-li něco mít nebo
něčím být. Nejsme-li schopni konat, nejsme-li schopni se učit, nejsme-li schopni sami sebe nebo určité situace měnit, pak se nemůžeme ani nikam posouvat. Pohyb, činnost a schopnost
dělat změny jsou životní nutností.
Dalším z vyšších duchovních zákonů je zákon rovnováhy.
Zákon rovnováhy po nás chce, abychom vše, co v životě děláme, dělali ve zdravé míře. Upadáme-li svým jednáním neustále do extrémů, měli bychom počítat s tím, že budeme mít tak dlouho
problémy, dokud nepochopíme, kde ona správná míra je, a nezačneme se jí řídit. Bez rovnováhy nemůže nic fungovat. Bez ní by byl svět jeden velký chaos. Správné míře se musíme naučit
při výchově dětí, při zacházení s penězi, při projevování svých emocí, v oblasti komunikace, při vydávání energie, kterou dáváme do práce, sportu, sexu i jiných činností, správné míře
se musíme naučit při konzumování jídla nebo alkoholu, ale také v oblasti duchovního růstu atd. Navíc správné míře v čemkoli se musíme naučit každý sám a učíme se jí často až skrze životní
zkušenosti, jimiž během života procházíme.
Dalším vyšším duchovním zákonem je zákon karmy (zákon příčin a následků).
Nejvyšším duchovním zákonem je zákon lásky.
Vyšších duchovních zákonů existuje více. Uvedla jsem jen některé z nich a navíc velmi zkráceně, abyste viděli, jak silně se promítají do našeho každodenního života. Podrobný popis všech zákonů naleznete v knize O svém životě si rozhodujeme sami.
Karma je přirozený důsledek našich myšlenek, slov, emocí i činů. Sami si svými postoji neustále utváříme vlastní život a jsme bezvýhradně odpovědni za všechno, co se v něm děje a bude dít. Každou minutu, každou vteřinu, každým okamžikem si na základě svých myšlenek, slov, emocí i činů vytváříme to, co se za nějaký čas projeví v našem vlastním životě jako skutečnost, jako osud. Většinou si tento proces neuvědomujeme, protože jednáme automaticky podle určitého naprogramování. Navíc nevěříme ani tomu, že by na náš život mohly mít naše myšlenky, slova, emoce nebo činy nějaký zásadní vliv.
Zákon karmy říká, že vše, co vyšleme svými myšlenkami, slovy, emocemi nebo činy, se nám vrátí dříve nebo později beze zbytku zpátky. Nikdo se nemůže tomuto zákonu vyhnout, stejně jako se nikdo nevyhne důsledkům svých činů.
Lidé se mě také často ptají, jak je to s karmou z minulých životů, protože jim někdo někde namluvil, že mají z minulosti špatnou karmu a nyní vlivem ní budou mít v životě problémy. Jen už jim nikdy nikdo nedokázal říct o co se přesně jedná a co přesně dělali v minulosti nesprávně, aby věděli co mají měnit a v daném jednání dále nepokračovali. Vždy to končí jen u všeobecných a nic neříkajících frází. Většinou lidem radím, aby se těmito předpověďmi vůbec nezabývali a hodili je hned za hlavu a doporučuji jim, aby se zajímali hlavně o to, jak žijí a jak se chovají v tomto životě, protože vše co jsme v minulosti nezvládali nezvládáme stoprocentně ani dnes. Na nás pak záleží jestli včas pochopíme co děláme nesprávně a změníme to správným směrem. Pokud své jednání včas nezměníme, budeme se s jeho následky potýkat nejen v tomto životě, ale i v dalších zrozeních. Toť vše. Navíc v astrologii se dá naprosto přesně určit, jakou povahu a jaké postoje jsme si přinesli z minulosti včetně toho co zvládáme i nezvládáme v různých oblastech života, a na tom všem budeme muset dále pracovat chceme-li se někam posouvat.
Zákon karmy popisuji podrobně v knize O svém životě si rozhodujeme sami.