Ukázka jedné kapitoly týkající se období seznamování

NA SCHŮZKÁCH KVALITNĚ KOMUNIKUJTE

                                                                        „Není třeba říct vždy všechno, to by byla hloupost.
                                                                         Ale co se řekne, má být tak, jak se to myslí.“
                                                                                                                      Michel de Montaigne


Dopracujete-li se do stavu, kdy se začnete s někým častěji vídat, snažte se kvalitně a vyzrále komunikovat, protože kvalitní komunikaci budete potřebovat nejen na začátku, ale po celou dobu vztahu.

Bohužel v komunikaci děláme již od chvíle seznamování veliké chyby. Místo abychom se snažili člověka, s nímž se stýkáme, lépe poznat, bavíme se na schůzkách o nepodstatných záležitostech, které nám k lepšímu poznání druhého vůbec nepomohou. Bavíme se o tom, co hrají v divadle, co kdo v práci řekl nebo udělal, bavíme se o počasí, o politice, o tom, jak banky nebo cestovní kanceláře krachují, jak žijí naši sousedé nebo známí, o sobě ani o druhém člověku ale nemluvíme, a pokud ano, tak jen minimálně. Přitom nám jde o to, abychom si našli kvalitního partnera pro život. Zřejmě je pro nás důležitější vědět, kolik bank zkrachovalo nebo kam jezdí lidé na dovolenou, než zjistit něco o druhém (o jeho povaze, představách, životě, životním stylu a mnoha jiných věcech). A podle toho pak naše vztahy vypadají.

Proč se bojíte otevřeně ptát na věci, které jsou pro vás důležité? Vždyť si vybíráte partnera pro život a možná i otce nebo matku pro své děti. Někteří lidé si myslí, že je nevhodné vyptávat se druhého na jeho život, na jeho názory nebo soukromí. Věřte, že je to mnohem vhodnější než navázat vztah s někým, o kom vůbec nic nevíte a s kým byste nakonec mohli zažít mnohá trápení nebo zklamání. Proto čím víc budete o druhém člověku vědět, tím lepší obrázek si o něm můžete udělat a na základě toho se pak můžete snadněji rozhodnout, chcete-li se s ním dále stýkat, nebo vztah s ním raději ukončit.

Samozřejmě, že není možné přijít na schůzku s blokem a tužkou nebo s diktafonem v ruce a začít se druhého vyptávat jako u výslechu, protože by mohl vzít nohy na ramena již při prvním setkání. Při jednotlivých schůzkách je ale naprosto nezbytné, abyste se nebáli sdělovat si navzájem důležité informace o sobě a nebáli se jeden druhého otevřeně na cokoli zeptat. Své dotazy můžete navíc vždy taktně vsunout do příjemného a nenuceného hovoru. Je-li druhý upřímný, nebude nic tajit a bude o sobě mluvit zcela otevřeně, což je jeden z ukazatelů, který též odhaluje charakter druhého. Většinou o sobě zatajují informace lidé neupřímní, nemající čisté svědomí, lidé citově nespolehliví nebo nečestní, ale také lidé uzavření a nejistí. Chcete-li ale po někom, aby se vám otevřel a řekl něco o sobě (o své povaze, o svých představách, o svém životě, vztazích, rodině atd.), měli byste být schopni toho samého, protože vzájemná upřímnost vašemu vztahu jen prospěje.

Jedné mé klientce se rozpadají vztahy z toho důvodu, že odmítá s partnery o čemkoli otevřeně hovořit, a i když jsem jí mnohokrát říkala, kde dělá chybu, stále v ní pokračuje. Proto dopadá stále stejně. Tato žena tvrdí, že je trapné a neslušné se někoho vyptávat na jeho život, protože jí se prý partneři také na nic neptají. A právě kvůli tomuto postoji se jí všechny vztahy rozpadají, protože partnery, s nimiž vstupuje do vztahu, vůbec nezná. Dokud tento názor, ale také postoj v komunikaci s partnery tato žena nezmění, bude zažívat stále dokola stejná zklamání.

Přestaňte si proto myslet, máte-li podobné názory, že je trapné, nebo dokonce nevhodné ptát se druhého na důležité věci týkající se jeho osoby nebo jeho života, protože právě tyto informace vám nejvíce napoví, má-li cenu do vztahu s druhým vstupovat či ne. Mnohem trapnější dle mého názoru je, když se pak lidé rozvádějí a tahají se o děti, dělají si naschvály, pomlouvají se navzájem, různě si škodí nebo dělají jiné nechutné věci. Toto trapné opravdu je. Abyste ale měli o druhém člověku dostatek informací, na to máte plné právo a je to pro vztah naprosto žádoucí.

Když se s někým seznámíte, již na první schůzce nebo během několika dalších setkání můžete o druhém člověku zjistit mnoho informací, na základě nichž se pak můžete snadněji rozhodnout, chcete-li se s dotyčným dál stýkat či ne. Důležité je nejen otevřeně komunikovat, ale také si dobře všímat a pozorně naslouchat a vnímat.

1. První, čeho si můžete všímat, je, chodí-li druhý na schůzky včas. Je velmi nepříjemné, musíte-li na druhého neustále čekat, a on přichází stále pozdě, nebo také vůbec ne. Pozdě může přijít občas každý. Je-li to ale u někoho na denním pořádku, a navíc, neláme-li si druhý svou nedochvilností hlavu, už to před něčím varuje. Budete-li takové chování přehlížet nebo trpět, stane se později ve vztahu každodenním pravidlem. Proto se nebojte druhému včas říci, že vám jeho nedochvilnost vadí. Stojí-li o vztah s vámi, začne se nad svým jednáním zamýšlet a bude se snažit tento nedostatek odstranit. Bude-li ale vaše připomínky přehlížet, naznačuje tím, že není schopen kvalitní vztah budovat anebo o vás příliš nestojí.

2. Všímejte si také, jak váš protějšek chodí na schůzky oblečený (je-li jeho oblečení čisté, není-li upocené, potrhané, sledujte jeho styl oblékání…).

3. Ptejte se otevřeně na jeho představy o partnerovi i vztahu. Chtějte vědět, jak si představuje partnera, s nímž by chtěl žít, jakou má představu o vztahu (touží-li po vážném vztahu, který by chtěl budovat, po nezávazném vztahu, kdy si chce jen užívat, stačí-li mu jen přátelství...), zjistěte, jaký má názor na věrnost…

4. Zjistěte, jakou má představu o životě, který by chtěl žít (jakou má představu o práci, rodině, dětech, volném čase, zájmech, bydlení…), a jeho představy porovnejte se svými. To vám pomůže rozhodnout se, je-li to člověk, do kterého byste chtěli investovat svůj čas i své city. Možná zjistíte, že uznává jiné hodnoty a má jiné představy než vy, a pak nemá cenu se s takovým člověkem zaplétat. Můžete přijít také na to, že vůbec neví, co v životě chce, čeho chce docílit nebo jaký styl života by měl zvolit. Soužití s takovým člověkem by bylo velmi problematické, protože když neví, co chce, na začátku vztahu, nebude to vědět ani v jeho průběhu. Během soužití pak může být stále nespokojený a vinu za to, jak žije, může dávat vám. Jednou může také odejít a vám zůstanou jen oči pro pláč. Proto si nezačínejte nic s lidmi, kteří nemají jasnou představu o svém životě ani o tom, jak chtějí žít.

5. Nebojte se zeptat na jeho minulost a dřívější vztahy. Zjistěte, proč se mu vztahy rozpadaly, sledujte, co o svých bývalých partnerech říká, zdali na nich něco neodsuzuje, nevidí-li chyby jen v nich, nežije-li vůči nim ve zlobě nebo zášti… Ujistěte se také, je-li skutečně volný a nemá nikde jiné závazky nebo vztahy.

6. Ptejte se také na jeho rodinu a na vztahy mezi jednotlivými členy rodiny.

Pokračování tohoto textu je v knize.  

Při společných schůzkách a rozhovorech můžete o druhém člověku zjistit během krátké doby mnoho informací, na nichž pak můžete stavět. Buď zjistíte, že jste poznali někoho, kdo vám stojí za to, abyste se s ním dále stýkali a třeba s ním později i žili. Nebo zjistíte, že druhý má jinou povahu, uznává jiné zásady a má jiné představy o životě, a pak je zbytečné vztah s ním dál prodlužovat, nebo ho dokonce hlouběji budovat. Potencionálních partnerů, kteří se k vám hodí, chodí po světě mnoho. Proto se neukvapte, buďte při hledání trpěliví, a hlavně vždy včas a otevřeně o všem komunikujte.

 

Ukázka kapitoly týkající se navazování vztahu

NENAVAZUJTE VZTAHY SE ZADANÝMI LIDMI

                                                                                                                                     „Láska nezná skryté pěšiny.“
                                                   
                                                                                                                 Německé přísloví

 

Po světě chodí mnoho svobodných nebo rozvedených lidí toužících po hodnotném partnerském vztahu. Přesto se stále zaplétáme s lidmi vdanými, ženatými nebo jinak zadanými anebo s lidmi, kteří nemají vztahy s bývalými partnery uzavřené a stále se s nimi z nějakých důvodů stýkají. Navážete-li vztah s někým, kdo nemá své vztahy uzavřené, nebo dokonce stále s někým žije, čeká vás v takovém vztahu mnoho problémů, které zpočátku nemusíte vůbec vidět. Protože s lidmi pracuji mnoho let, mám ověřeno, že v tomto bodě jsme nepoučitelní, a i když jsme před takovými vztahy z různých směrů varováni, přesto do nich vstupujeme a pak trpíme. Zřejmě nám utrpení přináší radost, jinak si nedovedu vysvětlit, proč bychom takto hloupě a zaslepeně donekonečna jednali. Nyní naznačím, podle čeho poznáte, že je druhý stále zadaný nebo nemá vztah uzavřený:

1. S bývalým nebo stále ještě současným partnerem se z různých důvodů stýká (přespává u něho, chodí s ním na kávu, obědy nebo večeře, jezdí s ním na výlety nebo dovolené, řeší s ním jeho problémy, miluje se s ním…). Do tohoto bodu nepatří vyzvedávání a vracení dětí, protože děti si partneři nějak předávat musejí.

2. Peníze dává bývalému partnerovi, přestože se o něho staráte vy, a vám tvrdí, že když by dával peníze vám, druhému by došlo, že něco není v pořádku.

3. Vánoce tráví se svými dětmi (a samozřejmě se svým partnerem), protože jim nechce ublížit.

4. Neukazuje se s vámi na veřejnosti, aby ho někdo neviděl a neměl kvůli tomu problémy, takže budete většinu času trávit doma.

5. Když ho požádáte, aby se rozvedl, začne se vymlouvat a hledat důvody, proč se zatím rozvést nemůže, a vymlouvat se může různými způsoby třeba deset let (jeho matce by rozvod zlomil srdce, jeho žena je nemocná, slabá nebo cokoli jiného a nechce jí ublížit, jeho děti by nesmírně trpěly, manžel by to psychicky těžce nesl…).

6. Bývalý partner (partnerka) může do vašeho vztahu nepříjemně zasahovat a váš milý to dovolí, aniž by jakkoli rázně zasáhl.

Pamatujte, že člověk, který má závazky někde jinde, nebude nikdy naplno žít jen pro vás. Vždy bude rozdělovat svou lásku mezi vás a toho druhého a jde o to, kdo z vás bude ten druhý. Není to pro vás ponižující? Copak si nevážíte sami sebe? Copak nevidíte, jak vám druhý svým chováním ubližuje?

Proto se nikdy nezaplétejte s lidmi, kteří žijí v jakémkoli vztahu nebo ho nějak udržují. Jinak dopadnete tak, že zůstanete sami, navíc se zlomeným srdcem a se zničenými nervy. Nikdy nenavazujte vztahy s lidmi, kteří vám tvrdí, že:

  • Sice s někým žijí, svého partnera ale jednou opustí (pouze nikdy jednoznačně neřeknou kdy).
  • Nemají svého partnera již rádi, nechtějí mu ale ublížit.
  • Zůstávají ve vztahu jen kvůli dětem nebo rodičům.
  • S partnerem sice žijí, vůbec s ním ale nespí.
  • Partner o vás ví, nijak mu to ale nevadí.
  • Nejhorší ze všeho jsou situace, kdy vám druhý naprosto jasně řekne, že se rozvádět nebude, vy si ale myslíte, že ho svým šarmem nebo jinými přednostmi přesvědčíte a přetáhnete na svou stranu.


Nebezpečné jsou i takové vztahy, kde druhý od někoho právě odešel, má ho ale stále rád, takže není jisté, zdali se k němu za čas náhodou nevrátí.


Člověk, který si váží sám sebe, by nikdy nedopustil, aby partner, který o něho stojí, udržoval jakýkoli milostný nebo intimní vztah s někým jiným.
Vztah má cenu navazovat nebo udržovat jen s takovými lidmi, kteří jsou volní a nemají žádné jiné závazky (nejsou ženatí nebo vdaní, neudržují s nikým milostné ani sexuální vztahy, nemyslí na někoho jiného a jsou připraveni pro vstup do nového vztahu). Splňuje-li druhý toto pravidlo, pak vám ve vztahu s ním nic nebrání, budete-li o něho také sami stát.

Samozřejmě, že můžete poznat někoho, kdo je ženatý nebo jinak zadaný, chce se ale rozvádět, a než tak učinil, poznal vás. I v tomto případě byste si měli držet od druhého odstup (hlavně intimní), ale nezatracovat ho úplně. Stojíte-li o něho též, měl by vědět, že o něho máte také zájem, měl by ale také vědět, že dokud si své záležitosti nevyřeší, žádný vztah s ním navazovat nebudete. Ručím vám za to, že mnozí lidé od vás dají po takovém sdělení ruce pryč a okamžitě o vás ztratí zájem (zvlášť pokud zjistí, že ve svém rozhodnutí nepolevíte a nijak vás nezviklají). To je jedině dobře, protože to pro vás bude důkazem, že úmysly těchto lidí nebyly čestné. Avšak ten, kdo o vás bude doopravdy stát a měl skutečně v úmyslu se rozvádět, i kdyby vás nepoznal, začne své záležitosti okamžitě řešit, aby byl co nejdříve volný jen pro vztah s vámi. Takový člověk si vás bude nesmírně vážit, protože jste dokázali být zásadoví, a vy si budete vážit jeho, protože své sliby skutečně splnil. Podlehnete-li ale svodům nebo slibům někoho, kdo je ženatý nebo vdaný anebo má jakékoli závazky s někým jiným a jen slibuje, aniž by měl v úmyslu cokoli měnit, bude vás později vaše naivita velmi bolet.

Můžete také udělat to, že než do vztahu s druhým vstoupíte, položíte mu jasnou a přímou otázku. Zeptejte se ho, má-li v úmyslu se rozvádět, a pokud odpoví, že ano, zeptejte se ho, kdy má v úmyslu vztah s partnerem ukončit, a pak už jen pozorně poslouchejte, co bude říkat. Odpoví-li nejistě a nekonkrétně nebo vám řekne, že se rozvede až děti odrostou (třeba za deset nebo patnáct let), dejte od takového člověka ruce pryč a do vztahu s ním za žádnou cenu nevstupujte. Odpoví-li, že se rozvádět nechce nebo nebude, dejte od něho též ruce pryč a nenalhávejte sami sobě, že byste to mohli nějakým způsobem změnit, protože změnit se vám to nepodaří.


V této části je další text týkající se tohoto tématu. Za ním pokračuje toto:

Někteří lidé vstupují do vztahů se zadanými lidmi s představou, že chtějí jen milenku nebo milence, a v době, kdy se takto rozhodují, nepočítají s tím, že by s druhým nějaký hlubší vztah budovali. Po čase své představy ale změní a velmi se diví, že se druhý chová dál podle toho, na čem se na začátku vztahu domluvili (že se chová dál jako milenec, který vůči nim nemá žádné závazky ani povinnosti a dělá si, co chce). Příčinou těchto zklamání je postoj, který tito lidé na začátku vztahu zaujali, nedomysleli už ale, zdali jim tento postoj nezačne časem vadit. Praxí mám ověřeno, že častěji tak jednají ženy.

Závěr této kapitoly ukončím těmito slovy: Ve vztazích, v nichž udržujeme kontakty s více partnery, platí další důležité pravidlo, které zní: Do vztahu s partnerem, na němž nám méně záleží, investujeme vždy méně času, peněz, energie i citu, protože toto vše poskytujeme tomu, k němuž tíhneme více. A proto, i kdyby se naši partneři snažili sebevíc, stejně to nepomáhá, protože my do vztahu s nimi neinvestujeme téměř nic. Proto se občas divím marným snahám lidí, kteří tvrdí, jak chtějí vztah zachránit, když svou energii i své city ve skutečnosti věnují vztahu jinému.

 

Ukázka kapitoly týkající se soužití ve vztahu

VYŠETŘETE SI ČAS NA CHVÍLE PROŽITÉ S PARTNEREM

                                                            „Čím víc máš rád, tím víc máš lásky, kterou můžeš dát.“
                                                                                                                                    Lucien Price

 

Pamatujte, že vztah drží při životě také příjemné chvíle, které s partnerem prožijete, na něž můžete v těžších životních obdobích vzpomínat a z nichž můžete v těžkých dobách čerpat.

Necháte-li ale vztah dojít do stavu, kdy vedle sebe budete jen přežívat, kdy si budete dělat každý jen to své bez ohledu na partnera, anebo budete-li ve vztahu plnit jen každodenní povinnosti, začnete dříve nebo později oba pociťovat nespokojenost a neklid, a čím déle budete okamžiky prožité společně s partnerem zanedbávat, tím víc se budete jeden druhému vzdalovat. Nezměníte-li v tomto směru včas své postoje, můžete vztah dovést až k zániku, protože vás nebude s partnerem vůbec nic spojovat.

Nespokojenost se vztahem se automaticky odráží i v oblasti sexu, který pak partnery též nenaplňuje, přitom příčinou bývá často trápení duše. Navíc duševní nespokojenost není možné nikdy vykompenzovat penězi nebo sexem. Proto se o to ani nepokoušejte. Vztahu prospějete jedině tím, dokážete-li si na sebe udělat s partnerem pravidelně čas a budete-li čas společně trávený vyplňovat aktivitami, které budou vás oba uspokojovat. Nyní na několika příkladech ukážu, o jaké aktivity může jít. Například:

– dovolená společně prožitá někde mimo domov, kde se vám oběma bude líbit;
– den strávený v příjemné atmosféře u vody;
– večer prožitý za přítomnosti příjemné hudby, kde si můžete i zatančit;
– posezení u táboráku;
– víkend strávený s partnerem na horách;
– oběd nebo večeře v příjemné restauraci;
– posezení s přáteli, s nimiž se cítíte oba dobře;
– večer strávený povídáním ve dvou…


Aktivity, které budete volit, by měly uspokojovatvždy oba partnery. Na to nikdy nezapomínejte. Bude-li zvolená činnost vyhovovat jen jednomu, nic dobrého to vám, partnerovi ani vztahu nepřinese. Proto je třeba sdělit si vždy otevřeně své představy a je třeba hledat oboustranně vyhovující řešení. Volba toho, co budete dělat, je jen na vás.

Chcete-li mít kvalitní partnerské vztahy, neberte své partnery nikdy jako majetek, který máte doma, není ale třeba se mu již dál věnovat. Nedokážete-li si vyšetřit na chvíle prožité s partnerem čas, budou se vaše vztahy vždy jen zhoršovat.

Na závěr kapitoly se s vámi podělím o příběh, který se mi velmi líbil. Snad se bude líbit i vám.

V Melbourne v Austrálii jsem navštívila stařečka, o jehož existenci se nikdo nezajímal. Měl ve světnici velký nepořádek. Chtěla jsem tam uklidit, ale on odmítal. Podřídila jsem se. Nakonec ale přece jen o ten pořádek požádal. Měl tam starou krásnou lampu. „Pročpak si ji nerozsvítíte?“ ptala jsem se. „Pro koho? Ke mně nikdy nikdo nepřijde.“ „A kdyby k vám přišly sestřičky?“ „Kdybych slyšel lidský hlas, rozsvítil bych...“ A nedávno mi vyřizovali vzkaz od něho: „Řekněte mé přítelkyni, že lampa, kterou v mém životě rozsvítila, hoří a svítí.“

                                                                                                                      Matka Tereza